Dvojprogram filmů Edwarda D. Wooda jr.

Filmová ikona Edwarda D. Wooda jr. byla založena knihou bratří Medvedů The Golden Turkey Awards z roku 1980, v níž byl jeho Plán 9 z vnějšího vesmíru ohodnocen jako nejhorší film všech dob. Snímek Tima Burtona Ed Wood (silně inspirovaný životopisnou knihou Rudolpha Greye Nightmare on Ecstasy – The Life and Art of Edward D. Wood, Jr.) z roku 1994, díky němuž je dnes dobře známý i režisérův životní příběh, jeho spojení se závěrem kariéry Bély Lugosiho i vášeň pro tvorbu Orsona Wellese, jen stvrdil Woodovu pozici coby prototypu režiséra špatně natočených a nechtěně zábavných filmů. Snímky Glen, nebo Glenda (1953), Atomová nevěsta (1955) a Plán 9 z vnějšího vesmíru (1956, do kin uveden 1959), jejichž vznik zachycuje Burtonův film, tvoří jakousi volnou trilogii představující vrchol Woodovy tvorby. Spojuje je přítomnost herce Bély Lugosiho, hvězdy hororů společnosti Universal z třicátých a čtyřicátých let, a ve dvou případech také herecká účast wrestlingového zápasníka Tora Johnsona. Tři uvedené filmy jsou ale především nejosobitějšími Woodovými výtvory, jež překračují rámec zábavného filmového diletantismu (v němž zůstává např. další stálice žebříčků „nejhorších“ filmů Hvězdná srážka), který implikuje neschopné, ale ve své podstatě rutinní tvůrce. Ve Woodově trilogii je naproti tomu patrná snaha o tvůrčí originalitu, odvážnou hru s žánrovými pravidly a vysloveně auteurský přístup ke zpracovávané látce. V roce prvního uvedení Plánu 9 z vnějšího vesmíru Wood natočil svůj poslední čistý horor Night of the Ghouls.
Méně známou kapitolu Woodovy tvorby představují jeho snímky ze šedesátých a sedmdesátých let. Komerčně neúspěšný tvůrce se v nich orientoval především na psaní scénářů (často podepisovaných pseudonymem Akdon Telmig, což je téměř úplný anagram sousloví „vodka Gimlet“) erotických filmů, které byly většinou velmi bizarní (celovečerní série striptýzových čísel v kulisách hřbitova Orgy of the Dead, pravěké soft porno One Million AC/DC). Do této kategorie spadá i Woodova poslední režie, snímek Necromania: A Tale of Weird Love z roku 1971, v němž nekromanka Madam Heles pomáhá manželskému páru překonat sexuální problémy. Snímek byl dlouho považován za ztracený, avšak režisérovu biografistovi Rudolphu Greyovi se nakonec podařilo dílo objevit, a to ve dvou verzích. Softcore varianta byla nalezena v roce 1992 a hardcore verze o devět let později. Najde Tim Burton odvahu k natočení druhého pokračování svého retrofilmu, kde by zpracoval i tuto fázi Woodovy tvorby?

Glen, nebo Glenda

Woodův filmový traktát o transvestitismu svou formou hraného dokumentu připomíná agitační díla z třicátých let, jako např. Reefer Madness. Jeho hlavním záměrem je posílit toleranci společnosti vůči mužům, jejichž zálibou je nošení ženských šatů, a vůči lidem toužícím po změně pohlaví. Dílo ovšem svou stavbou i obsahem dalece překračuje apelativní rozměr a stává se komplexní úvahou o moderní civilizaci a jejím vztahu k člověku rozvrženou do několika rovin. Ve snímku se stále vrací obraz aut jedoucích po dálnici kamsi do neznáma a blesků na zamračeném nebi. Děj je prokládán záběry všedních momentů života velkoměsta, které v pozitivních i negativních rysech upomínají na současný stav společnosti, v níž člověk definitivně překročil své přirozené přírodní danosti. Do nitra lidské psychiky se Woodův výtvor obrací v dlouhé sekvenci hrdinova snu, jež metaforicky pojmenovává jeho nejvnitřnější duševní hnutí a předznamenává tak legendární snovou pasáž Bergmanových Lesních jahod. Ještě fantasknější je postava tajuplného starce (v titulcích označovaná jako „vědec“) představovaná slavným Bélou Lugosim. Figura nikoli nepodobná „tajemnému muži“ z Lynchovy Lost Highway vstupuje do děje svými komentáři, jež snímku dodávají hrozivý, nadreálný nádech. „Dávej pozor na zeleného draka, jenž sedí na prahu tvého domu. Pojídá malé chlapce...“

Atomová nevěsta

Ačkoli film je známý jako Bride of the Monster, původní a výstižnější název zněl Bride of the Atom. Tento titul odkazoval k hororům z třicátých let od společnosti Universal (konkrétně ke snímku Jamese Whalea Frankensteinova nevěsta) a zároveň akcentoval dobový zájem žánru o moderní vědu a atomovou energii zvláště. Motiv šíleného vědce ukrytého v opuštěné vile dává vzpomenout nejen na Whaleovu frankensteinovskou sérii, ale kupříkladu také na filmový seriál The Phantom Creeps, v němž blouznivého doktora Alexe Zorku ztvárnil představitel posedlého vědce ve Woodově díle Béla Lugosi. Energií pohánějící pomatencovy experimenty v Atomové nevěstě však není frankensteinovský blesk ani zorkovský meteorit, ale právě atom. Woodova pocta starým hororům neoplývá tak zásadním humanistickým poselstvím jako jeho obhajoba transvestitismu Glen, nebo Glenda. Jeho dějová stavba a styl jsou také poměrně tradiční, byť snímek obsahuje několik záběrů převzatých z přírodopisných dokumentů, jejichž propojení se studiovými scénami zakládá techniku diskontinuální montáže charakteristickou pro jeho vrcholný opus Plán 9 z vnějšího vesmíru. Zásadní je tu však Lugosiho expresivní kreace, která se měla stát jeho vůbec poslední velkou hereckou příležitostí. Po jeho boku vystupuje wrestler Tor Johnson, jehož emotivní výkon v roli vědcova oddaného sluhy Loba předznamenává zejména od osmdesátých let populární tradici procítěných hereckých výstupů filmových hvězd vzešlých z řad kulturistů a profesionálních zápasníků.