Dvojprogram pinku – japonských erotických filmů

Pinku, japonské slovo pro růžovou barvu, označuje kategorii nízkorozpočtových erotických filmů uváděných ve speciálních kinech. Snímky vznikají za enormně nízké rozpočty a tvůrci mají povinnost zahrnout minimálně tři erotické scény. Na druhou stranu toto jsou jediné limity, takže režiséři pinku filmy často využívají k realizaci autorských témat a společensko-politických komentářů či k experimentování s filmem a vyprávěním.

Sexuální mašina: Sezona obscenit

Klasické erotické filmy berou ženu pouze jako objekt pro ukojení muže a podle toho také prezentují své ženské postavy jako svůdnice, nymfomanky, povolné poběhlice, případně jako bezmocné oběti mužského chtíče. Naproti tomu zdejší role pohlaví jsou vystavěny podle ženské optiky. Hlavní hrdinka zde mužům nepodléhá, naopak k sexu dochází pouze pod podmínkou, že ona sama se chce s příslušným mužem vyspat. Stejně tak se proměňuje i dominance v sexu, která je zde (stejně jako erotické pomůcky) výhradně v rukou ženy. Ženskému pohledu odpovídá i herecká stylizace mužských postav, která se blíží ke karikatuře. Zdejší muži nalézají uplatnění pouze jako prostředky sexuálních hrátek a jinak to jsou dětinsky neposední šašci, roztomilí nemotorové a směšně sebevědomí flákači. To však neznamená, že by film aspiroval na feministicky radikální dílo, pouze představuje s nadhledem pojatou mužskou sebereflexi. Díky tomu jeho základ netvoří sžíravá kritika, ale úsměvná nadsázka. K tomu se také váže sofistikované a drzé podrážení diváckých (mužských) očekávání vůči inscenování a vývoji sexuálních scén. Vedle toho film překvapí formální nevázaností projevující se v komiksové stylizovanosti postav, sebereflexivní lacinosti výrazových prostředků a krkolomné absurditě příběhu.

Nádherný život Sačiko Hanai

Přihlouplá prostitutka se náhodou připlete k podloudné transakci a schytá kulku do hlavy. Projektil uvízne v jejím mozku a aktivuje centrum geniality, takže dívka následně chrlí složité matematické vzorečky, hltá filosofické traktáty a vede disputace o myšlenkách Susan Sontagové a Noama Chomského. Ale jako daň za nabyté schopnosti se jí zpožďují reakce na erotické a chuťové podněty. Aby patálií nebylo málo, dostane se do jejího vlastnictví naklonovaný prst George Bushe, na který mají spadeno severokorejští agenti. Fantasmagoricky ulítlý film navazuje na tradici politicky angažovaných pinku filmů z přelomu 60. a 70. let, jejichž předním tvůrcem byl režisér Kódži Wakamacu (Andělská extáze). Ovšem na rozdíl od jeho snímků, které byly především politicky a společensko-kritické pamflety, tento kasovní trhák a hit světových filmových festivalů přistupuje k ožehavým mezinárodním tématům s drzou nadsázkou a nikterak vůči nim neupozaďuje erotiku okořeněnou nestydatým humorem. Svými výmluvnými politickými komentáři, filosofickými debatami při sexu a kadencí jmen filosofů, která předčí i nejpeprnější díly Katovny, je film doslova ztělesněným mokrým snem všech intelektuálů. Ale přitom si na nic nehraje a s osvěžující otevřeností přiznává svou brakovost a amatérské podmínky natáčení.