Lidé se bojí monster a monstra se bojí Johna Ramba. Těžko si lze představit větší ikonu filmového plátna než horu svalů s dlouhými vlasy a šátkem kolem hlavy. John Rambo je muž mála slov, ale když jde o činy, v jeho oboru se mu nikdo nevyrovná. Zplodilo ho peklo války a zabíjení je pro něj stejně snadné a přirozené jako dýchání. Svou stopu totální destrukce už zanechal v amerických horách, ve vietnamské džungli a ve vyprahlém písku Afghánistánu. Tentokrát přichází do Myanmaru (dříve Barma), aby tamním krvelačným vojákům ukázal, kdo má licenci na bezbřehé krveprolití. Vzduch zaplní výkřiky umírajících, půda nasákne litry krve a zem posejí hromady utrhaných končetin a vyhřezlých vnitřností.
Dvacet let uplynulo od doby, kdy si Sylvester Stallone naposledy kolem hlavy utáhl šátek a chopil se velkého nože. Přesto fanoušci nikdy nepřestali doufat ve čtvrté filmové dobrodružství nejslavnějšího válečníka moderní kultury. Ovšem i nejvášnivější zastánci Ramba by dříve považovali fakt, že ho Stallone resuscituje ve věku šedesáti let, za nejapný žert. Jenže stejně jako loni fenomenálně oprášil boxerské rukavice Rockyho Balboy, lze i letos očekávat velkolepý návrat nezdolného geroje se vztyčenou hlavou. Stallone tak opakovaně divákům ukazuje, že stáří si nežádá žádnou soucitnou úctu a pokoru, jak to reprezentovaly usmrkané snímky centrálního cyklu Letní filmové školy nazvaného Film a stáří. Rambo má i v šedesáti dost síly na to, aby vám holou rukou vyrval ohryzek z krku.
