V rámci našeho letošního zaměření na snímky se silnými ženami jsme nemohli opomenout nejvýraznější počin této kategorie posledních let – požitkářsky rozjívený i sofistikovaně podvratný film Kurevská nakládačka. Již úvodní titulky, které v obrazové koláži citují řadu kanonických děl, nenechají nikoho na pochybách, že se jedná o film, jenž oslavuje tradici snímků i televizních seriálů, v nichž si výrazné hrdinky razily svou cestu šovinistickým světem. Také zdejší tři spoře oděné a vnadné hrdinky nejsou žádné puťky, které by doma čekaly na manžílka s nachystanou večeří, lahváčem ze sedmého schodu a vycíděným záchodem. Ačkoli s bravurou ovládají střelné i bodné zbraně a radši dají o ránu navíc, než by se pozastavovaly nad zlomeným nehtíkem, jejich hlavní zbraní je jejich vzhled, ze kterého nejeden muž uronil do kalhot. Právě v tom, že hrdinky svých vnad vědomě využívají, aby své protivníky vodily za nos, či z nich dostaly kýžené informace, a zároveň nemají nejmenší zájem na jakýchkoli tradičních hodnotách jako je domov, rodina či heterosexuální vztah, se zakládá zdejší pojetí emancipace. Ačkoli film částečně využívá podobný styl jako machistické spektákly Sin City – Město hříchu (2005), 300: Bitva u Thermopyl (2006) a Spirit (2008), jež nesou autorský otisk komiksového sexistického fantasty Franka Millera, optika Kurevské nakládačky je naprosto opačná. Namísto slastné fetišizace ženského těla po vzoru Playmate videí či mastubačních intermezz v Pobřežní hlídce zdejší vilné natřásání dekoltů a zpomalené záběry vodních hrátek staví ženy do pozice aktivních postav, které muže i publikum směřují do role pasivních pozorovatelů.
