Osmdesátá léta žila poetikou nařvaných trenclí a vyztužených elasťáků a propagovala fitness v ideologicky zvrácených opusech jako Božská těla (1984) nebo Dokonalí (1985). Naštěstí už tenkrát se našli tvůrci, kteří poukazovali na estetickou zvrácenost a potenciální nebezpečnost aerobicu. Jedním z nich byl i režisér David A. Prior, který ve Vražedném aerobicu přivedl mezi pohupující se ňadra mladých cvičenkyň a napjaté bicepsy propocených kulturistů tajuplného vraha, který ukončuje námahu návštěvníků amerického fitcentra jednou provždy. Kromě aerobicu prožíval v osmdesátých letech svůj zlatý věk také žánr teen slasheru, neboli teenagerské vyvražďovačky. Koncept masového vraha postupně likvidujícího teenagery, osvědčený zejména ve filmech Halloween (1978) a Pátek třináctého (1980), je dodnes vděčný tím, že ho lze zkombinovat s lecčíms. Proto existují slashery letní i vánoční, plážové i rybářské, nemocniční i obchoďákové. Dříve či později nějaký ozbrojený šílenec musel nasadit návleky a vypravit se také do svatostánku fyzkultury. A je dobře, že to bylo právě ve Vražedném aerobicu. Priorův film totiž prakticky neopouští prostor fitcentra a jeho hrdinové sundavají cvičební úbory pouze ve sprchách a solárkách. Ti, kteří vraždění mezi činkami a propocenými tílky přežijí, na konci pochopí, že každé místo má takového zabijáka, jakého si zaslouží.
