Každý, kdo pilně chodil do videopůjčoven nebo začátkem devadesátek koukal na Novu, viděl proslulé postapokalyptické béčko Cyborg, kde Jean-Claude Van Damme předvedl jednu ze svých nejimpozantnějších roznožek. Jenže verze, kterou známe, představuje pouhý fragment původního díla, jež si ve své hlavě vysnil legendární brakový režisér a scenárista Albert Pyun. Stejnou mírou ambiciózní autorský solitér i nesoudný trashový snílek vystavěl páteř své filmografie z blouznivých akčňáků s androidy, jako je čtyřdílná série Nemesis (1992 - 1995), Rytíři (1993) či Omega Doom (1996), v nichž se vysoké myšlenky prolínají s třeskutě tupými klišé a šestákovou genialitou. Cyborg v původním režisérově záměru měl být spektakulárním evangeliem o postapokalyptickém mesiášovi, který navrací naději do světa ovládaného přisluhovači Satana. Realita nicméně dopadla jinak než Pyunovy mokré sny o mechanických ovečkách. Když výsledek viděl producent Menahem Golan z béčkového impéria Cannon Films, režiséra promptně vyrazil a chopil se nůžek. Z původních motivů zůstaly pouze roztroušené fragmenty, zmizely hrdinovy vnitřní dialogy se sebou samým i celá satanistická linie a především nezůstala ani stopa po avantgardně experimentálním střihu ve stylu ruské montážnické školy. Po více jak dvaceti letech se zhrzenému režisérovi dostala do rukou VHS s jediným existujícím záznamem jeho tehdejší pracovní verze. Nyní tedy konečně můžeme (při toleranci tristní kvality obrazu) být svědky doposud netušených horizontů tvůrčí nesoudnosti, která dokáže být stejnou měrou fascinující, ubíjející i zábavná.
