Pokud by snad ještě někdo byl na pochybách, zda je počítač opravdu nástrojem Satana, pak ho film Zlořečení musí definitivně přesvědčit. Zvlášť když se jedná o stařičký computer Apple II ze sedmdesátých let. Právě s jeho pomocí totiž neduživý otloukánek z vojenské školy Stanley Coopersmith naváže kontakt s přízrakem středověkého uctívače ďábla. A jestliže se vojenská akademie řídí heslem „ve zdravém těle zdravý duch“, pak Coopersmith ukáže, že to platí i naopak. Nezdravým se jeho duch stane především pro utěšeně se rozrůstající počet jeho obětí, které Stanley sprovází z tohoto světa mimo jiné i pomocí hordy ďábelských vraždících prasat. Snímek režiséra Erica Westona si získal pověst díky zařazení na seznam „video nasties“, hororů a exploatačních filmů, které v osmdesátých letech pobuřovaly britskou veřejnost a jejichž šíření bylo zakazováno. Vedle povznášejících duchovních gore scén (například té, kde hřeb z krucifixu prorazí lebku nebohého kněze) film přináší i herecký koncert představitele hlavní role Clinta Howarda. Z někdejší dětské herecké hvězdy ze šedesátých let totiž vyrostlo individuum, které bylo v dospělosti obsazováno takřka výhradně do rolí deviantů a psychicky narušených vrahů. Westonův film přitom dokázal Howardovo ulepené charisma využít skutečně až do poslední kapky potu. Zlořečení ostatně obdivoval i velekněz Satanovy církve Anton LaVey, který údajně snímek označil za vpravdě satanistický počin.
