Některé filmy je třeba vnímat hlavou či srdcem a jiné musíte zkrátka cítit v poněkud odlišných orgánech. Třetí autorský film hudebního producenta a multitalentovaného filmaře Quentina Dupieuxe (aka Mr. Oizo) – který před čtyřmi lety nadchl kritiku hororovou meta-komedií Rubber pojednávající o vraždící telepatické pneumatice – musíte chálovat spodem. Snímek Wrong Cops je přísně vzato vyšinutější, lobotomizovanější spin-off Dupieuxova předchozího, vytříbeně dadaistického opusu Wrong, jenž byl brilantní absurditou zaměřenou mj. na fenomén preventivního unášení psů. V autorově aktuální nonsensové frašce o zdegenerovaných velkoměstských cajtech, kteří jsou v nespecifikovaném světě blízké, zločinu zbavené budoucnosti jedinými skutečnými padouchy, neplatí žádné zákonitosti: vše je tu podřízeno mechanice pudovosti, spontánní debility a nesmyslu. Znuděná, obscenitami přitahovaná ekipa strážců fiktivního pořádku tu čítá i jednookého černocha s malformací lebky, který ve službě skládá tvrdé elektro či strážníka dealujícího drogy v mrtvých krysách. Snímku dominuje výživná sarkastická kreace Marka Burnhama, v krátkých skečích se tu ale mihne třeba Eric Roberts nebo Marilyn Manson coby teenagerská (!) oběť policejní šikany. Oproti vizuální vytříbenosti svých předchozích titulů tu Mr. Oizo sází na záměrně podbarvený lo-fi look, letargické tempo kontrastující s masivně dynamickou hudební stopou, podivně laxní humor a estetiku béčkových filmů sedmdesátých a osmdesátých let. Tenhle film zkrátka není pro každého; na to je v až příliš mnoha ohledech „wrong“.
