Doktor Arnold Švancnberg v úvodu filmu Polyester říká, že jeho producenti utratili nesčetné miliony dolarů a on sám strávil celé roky zavřený ve své laboratoři kvůli jediné věci – lidskému nosu. Skrzevá tento „frňák, raťafák, chobot, zoban, hébl, klofan“ k nám totiž podle jeho slov proudí „některé z nejhodnotnějších vněmů vůbec.“ Přesto ale donedávna zůstával orgánem, který byl filmovým uměním trestuhodně opomíjen. To se nyní mění díky jeho převratnému vynálezu – kartě Odorama. Stačí v příhodné chvíli setřít ochrannou vrstvu a přivonět a odéry ze světa stříbrného plátna proniknou až k vašemu čichovému ústrojí. Jeho revolučnímu objevu budou na projekci Festivalu otrlého diváka vystaveni i naši diváci, kteří u vstupu do sálu obdrží experimentální vzorky karet Odorama (jejich použití je přirozeně na vlastní nebezpečí a festival nemůže nést žádnou odpovědnost za případné zdravotní, psychické či jiné následky). Dr. Švancnberg navíc varuje: „Zakusíte některé pachy, které vás mohou šokovat.“ Každopádně není divu, že režisérem, který si tento bezprecedentní objev vzal pod svá křídla, byl proslulý „papež nevkusu“ John Waters, tvůrce legendárních Růžových plameňáků. V Polyesteru výrazně ubral na nechutnostech a postavil svůj film spíš na satirických dloubancích do malomešťácké mentality. I tak je ale příběh o trampotách manželky majitele vyhlášeného pornokina, kterou hraje transvestitní hvězda Plameňáků Divine, rozhodně maximálně výživným uměleckým zážitkem nejen pro váš nos.
