Šílený bůh

„Finální forma Šíleného boha není film samotný, ale vzpomínka na něj poté, co ho vidíte. Přináší vás do okamžiku těsně po probuzení ze sna, kdy se vracíte k útržkům vlastní rozklížené mysli předtím, než se rozplynou ve stínech. Přesně ten moment. Šílený bůh je způsob, jak se do něj dostat.“ Takhle režisér, animátor a dlouholetý mistr speciálních efektů Phil Tippett popisuje svůj celovečerní animák Šílený bůh. Tippett je známý hlavně jako člen slavného trikového studia ILM a tvůrce efektů pro Hvězdné války, Indiana Jonese a Chrám zkázy, RoboCopa, Jurský park a další filmové klasiky. Ve svém srdcovém projektu se ale vydal na vyloženě otrlý terén. Šílený bůh vznikal s přestávkami třicet let a dokončený byl v covidovém lockdownu. Výsledkem je řádně vymazlená i mazlavá procházka krajinou nočních můr. Film nemá žádné dialogy ani vysvětlující komentáře, ale klidně se bez nich obejde. Bohatě nám postačí, že sledujeme cestu hlavního hrdiny krajinou stojící na hraně postapokalypsy a pekelné říše monster, kterou sám Tippett popsal jako kombinaci Hieronyma Bosche a Bustera Keatona. Osmdesátiminutová erupce chorobných fantazií je zároveň milostným vyznáním analogovým speciálním efektům a animaci. Ostatně animačních a trikových technik Tippettův film vystřídá úctyhodné množství. Abyste se mohli dostat do bodu, kdy budete na Tippetovu noční můru vzpomínat, musíte ji nejdříve vidět. Nejlépe na velkém plátně kina Aero v rámci Festivalu otrlého diváka.