Část I: Jevgenij Jufit (Jaro, 1987; Vepři samovraždy, 1988; Odvaha, 1988; Rytíři nebeských výšin, 1989)
Část II: ...a spolubojovníci (Mocišílenci-lovci mtrvol - A. Mertvyj, 1985; Ničitel sfinkteru - A. Anikejenko; Host z Afriky - Igor Bezrukov, 1985)
Hnutí „nekrorealistů“ vzniklo v polovině 80. let v Leningradu. Původně se jednalo o skupinu umělců, kteří se ve své tvorbě zabývali tématikou (včetně specifické dramaturgie rozložení těla). Jak říká jeden z hlavních ideologů hnutí Jevgenij Jufít, inspiraci čerpal z atlasu patologie pod názvem Příručka soudního lékařství E. Hoffmana vydané na konci 20. let, ve které autor postupně zkoumá a opisuje rozličné fáze rozkladu a typologii mrtvol. Ve své tvorbě „nekrorealisté“ vytvářeli ohromující punk-performance, ve kterých se skupina mladých lidí začala najednou bezdůvodně mlátit, a přestože jejich pohyby byly záměrně neohrabané a pomatené, čímž připomínali spíš nemocné obrnou, důsledky rvačky byly opravdu bolestivé. Celou tuhle zábavu doprovázel šílený smích a slastný úsměv samotné oběti. V jistý moment začaly tyto performance natáčet. Není tedy náhoda, že postupně přešli do filmu. Právě původní obsah performancí se stal náplní jejich prvních filmů. V roce 1985 Jufít se svými kolegy organizoval amatérské filmové studio „Mža-la-la film“, ve kterém „nekrorealisté“ sami natáčeli a vyvolávali 8 a 16mm filmy. V roce 1989 Jufít za podpory A. Sokurova natočil svůj první film v rámci oficiální filmové produkce ve studiu Lenfilm - Rytíři nebeských výšin. V současnosti „nekrorealismus“ jako hnutí neexistuje. Většina „nekrorealistů“ pokračuje tvorbou v jiných uměleckých oblastech. Filmu zůstal dodnes věrný jenom Jufít. Pro něho byl „nekrorealismus“ vždy spíš stylem než hnutím.
