Oproti staromilské Atomová nevěsta je Woodovo vrcholné dílo z roku 1959 (resp. snímek vznikl v roce 1956, avšak do kin byl distribuován až o tři léta později) pevně zakotvené v dobové módě sci-fi hororů o invazi mimozemšťanů a motivem oživování mrtvol dokonce předjímá popularitu zombie filmů započatou až na sklonku následující dekády. Plán 9 z vnějšího vesmíru si však svůj věhlas získal především odvážným přístupem k využití montáže. Ten spočívá v soustavném porušování pravidla definovaného ve stati francouzského teoretika André Bazina Montáž zakázána. Bazin tvrdí, že pro udržení věrohodnosti filmové reality je nutné, aby dva objekty, jež spolu vzájemně reagují v rámci jedné scény, byly alespoň jednou zobrazeny společně v jediném záběru a teprve poté je možné ukazovat každý z nich zvlášť v na sebe navazujících záběrech. Wood v trikových scénách svého díla tento princip nejen ignoroval, ale neváhal propojovat do jediné scény záběry vzniklé za různých podmínek v různých prostředích, čímž radikálně snížil rozpočet filmu, ale také jeho celkovou konzistenci. Nejpříznačnější příklady tvoří scéna vojenského útoku na trojici létajících talířů, v níž jsou použity dokumentární záběry skutečné americké armády, a pasáž s útokem oživlé mrtvoly na dvojici hrobníků, kde se v po sobě následujících záběrech střídá den a noc. Do pojetí snímku jako koláže zapadá i stopáž s Bélou Lugosim natočená krátce před hercovou smrtí v době, kdy ještě neexistoval ani scénář filmu.
