Západoněmecký žánrový rutinér Harald Reinl režíroval několik pokračování populárních béčkových kriminálek z pera Edgara Wallace či s hrdinou Jerrym Cottonem, ale nehynoucí slávu mu vynesly zásadní části série dobrodružných indiánek o Vinnetouovi a jeho bílém bratrovi Old Shatterhandovi. V roce 1967 se Reinl na popud studia Constantin Film pokusil začít novou sérii potencionálně divácky vděčných filmů. Mělo se jednat o snímky kopírující gotické horory britského brakového studia Hammer volně inspirované příběhy Edgara Allana Poea. Nakonec vznikl ovšem pouze jediný film, úsměvně béčková Hadí jáma a kyvadlo, jejímž hlavním lákadlem je „hvězdné“ obsazení. Vedle sošného Lexe Barkera a vyzývavé Karin Dor, kteří ve vinnetouovkách ztvárnili populární postavy Old Shatterhanda a Ribanny, se film pyšní také démonickou ikonou britských hororů Christopherem Leem. Vedlejší role připadly dalšímu vinnetouovskému herci Vladimiru Medarovi a hvězdičce erotických komedií Christiane Rücker.
Klišovitý a absurdně překombinovaný příběh je zde pouze vágní záminkou, aby se několik postav sešlo v prostoru starého hradu, který fanatický hrabě Regula (Lee) proměnil v důmyslnou soustavu hrůzostrašných mučících aparátů, neboť objevil, že z krve třinácti k smrti vystrašených panen může vyrobit elixír věčného života. Film k motivům gotických hororů přistupuje stejně jako vinnetouovky k žánru westernu. Balancuje tedy na hraně parodie a naivně hloupoučké pocty, zatímco prostředí využívá jako pouhou kulisu pro prostoduchá dobrodružství hrstky šablonovitých postav (hrdina bez bázně a hany, dívka v nesnázích, bodrý světoběžník a zlotřilý lump).
