Kijoši pracuje jako reportér bizarního televizního pořadu, pro který zrovna točí šot o současné mládeži. Jeho syn je ve škole šikanován od spolužáků a doma si vybíjí zlost mlácením své matky plácačkami na koberce, ta zase prodává své ranami a modřinami poseté tělo v S/M salónu a za získané peníze si kupuje heroin. Dcera od rodiny utekla a na živobytí si vydělává prostitucí. Cestou z práce Kijošiho zahlédne mladík v červené košili. Zvedne ze země kámen a bez nejmenšího důvodu ho udeří do hlavy. Od té doby má Kijoši hlavu omotanou fáči a mladík se stává návštěvníkem v jeho rodině.
Snímky o znovunalezení citových pout v disfunkčních rodinách tvoří v japonské kinematografii svébytný žánr, který však enfant terrible tamní populární kinematografie Takaši Miike využívá po svém. Visitor Q vznikl jako závěrečná část projektu Love Cinema, série šesti filmů na téma opravdová láska natočených digitální kamerou a určených přímo pro video. Civilní, minimalistické vzezření snímku však slouží jen jako ostrá opozice vůči jeho ději, v němž jednotlivé postavy vyjadřují svá psychická rozpoložení a své úlohy v rámci rodiny především pomocí fyzických metafor. Cesta k obnovení rodinných citových vazeb zde vede skrze extrémní tělesné prožitky, ať už je to úvodní rána kamenem do hlavy, nekrofilní nevěra ve skleníku či koupel ve směsi mateřského mléka a vaginálních šťáv. Nejde však o těžkopádný symbolismus. Tomu se Miikeho dílo brání mnohdy dosti nevybíravou ironií a nadsázkou, která nám připomíná, že tělesnost a humor k rodinnému životu neodmyslitelně patří.
