Nálepka kontroverzního díla se mnohdy používá pouze jako chabý způsob jak zpropagovat film, který bude záhy po svém uvedení zapomenut. Jedním z čelných titulů, které dodnes publikum provokují svou nevybíravostí, je legendární Plivu na tvůj hrob z roku 1978, na nějž se po uvedení sesypala ostrá kritika od předních amerických tradicionalisticky smýšlejících recenzentů v čele s adorovaným Rogerem Ebertem. Vyprávění spadající do žánru filmů o znásilnění a pomstě se zdánlivě neliší od ostatních zástupců této dominantní kategorie exploatačních filmů. Přesto se jedná o dílo, které jako jediné dovádí motivy žánru do nejvyhrocenější podoby. Díky tomu se vymyká klasifikaci exploatace, která tabuizovaná či skandální témata přetváří do prvoplánově šokantních podívaných, jež diváky utvrzují v jejich předsudcích. Režisér Meir Zarchi natočil Plivu na tvůj hrob jako zjitřenou reakci na svou osobní zkušenost, když pomohl cizí znásilněné ženě, kterou odvezl na policii, kde ho šokoval netaktní a laxní přístup strážníků. V souladu s tím je to právě žena, kdo ve filmu bere spravedlnost do vlastních rukou. Zarchi snímek koncipoval jako provokativní dílo. Vedle vyostřených žánrových motivů – jako je zdejší podoba násilníků i jejich následné likvidace – si zaslouží vyzdvihnout formální zpracování. Namísto klasického stylu, který divákům dovoluje vcítit se do postav, se vyprávění odvíjí v dlouhých sekvencích bez hudby a s výrazně teatrálním hereckým projevem. Plivu na tvůj hrob dnes platí za kanonické dílo žánru, které se stalo předmětem řady genderových rozborů oceňujících významovou pokrokovost radikálně emancipačního díla.
