Těžko si představit příhodnější titul do letošního centrálního tématu Festivalu otrlého diváka, jímž je oslava těla ve všech jeho podobách, než pozapomenutý skvost z kategorie filmů natolik otřesných, až jsou nádherné. Už jen samotná produkční premisa, že vznikne akční snímek v hlavní roli s herecky naprosto neschopným držitelem zlata ze světového mistrovství v gymnastice, nastavuje laťku očekávání publika s vytříbeným vkusem náležitě vysoko. Co když k tomu připojíme koncept, že hlavní hrdina bude speciální agent, jenž likviduje protivníky smrtonosnou kombinací gymnastiky a karate, pročež vždy v rozhodující chvíli se bitka přesune na místo, do něhož je nenápadně zakomponována hrazda či jiné cvičební náčiní? Už jsme zmínili, že snímek vznikl v osmdesátkách a hrdina má mulet? Nebo že dívku jeho srdce ztvárnila indonéská modelka Tetchie Agbayani, která pózovala pro Playboy a odešla do Hollywoodu přehodnotit svůj život? Největší zábavu ovšem skýtá příběh snímku, který představuje výmluvný obraz studené války a východoevropských zemí z pohledu Ameriky. Záminkou pro bláznivé akční sekvence, dobrodružné eskapády, nechtěné queer momenty mezi atlety a absurdní dějové zvraty totiž je snaha amerických obranných sil umístit na Východě základnu protiraketové obrany. V Parmistánu, státu vývojově uvízlém někde mezi třetihorami a dobou temna (natáčelo se v Jugoslávii), každoročně probíhají nebezpečné hry bez hranic, jejichž vítěz si může po místním vladaři žádat cokoli. Do zaostalé země vysílají své atletické zástupce všechny mocnosti světa a náš hrdina má za úkol se přes krvežíznivé soky probojovat až k vítězství, aby tak vlastnoručně i vlastnonožně zabránil komunistické expanzi.
