Označení horor v souvislosti s českou tvorbou bývá používáno především jako popis tristní úrovně domácí kinematografie. Nicméně najde se i pár opravdových žánrových titulů, jen je při jejich hledání třeba opustit státním fondem vypolstrované pelíšky středního proudu a hledat v podpovrchových vodách amatérské, nadšenecké či neoficiální tvorby. Pro Festival otrlého diváka je radostí, že může v premiéře uvést film, který bez účasti sponzorů či dotací natočili příslušníci současné mladé generace studovaných herců. Snímkem se záludným souřadnicovým názvem dostává česká kinematografie svůj celovečerní příspěvek do žánru hororů fingujících reálný záznam pořízený kamerou, která byla přítomná určité hrůzné události. Tentokrát na diváky nečeká drásavé mystérium Záhady Blair Witch (1999), ani dramatická akce ve vypjatém tempu ala série Rec (2007, 2009) či velká reklamní bublina jako v případě Paranormal Activity (2007). Vyprávění o dvojici kamarádů, kteří se vydají pátrat po zmizelé sestře jednoho z nich a svou cestu zaznamenávají na kameru, se soustředí na samotný koncept záznamu a promyšleně ho osvěžuje. Kamera zde není nezaujatým pozorovatelem či pasivním svědkem vlečeným událostmi, ale dostává osobnost, jež se proměňuje s ohledem na to, komu padne do rukou. Vedle precizního výsledku, domácího žánrového prvenství a s falickou obsesí zdůrazňovaného rekordu v nejdelším záběru české kinematografie si mohou tvůrci připsat ještě jednu zásluhu. Otevřeli totiž konečně témata skličující zlověstnosti českých chatových oblastí a bizarní atmosféry česko-polského pohraničí s opuštěnými domy a nedostavěnými hotely.
