Není to jen Třaslavec, kdo může řádit ve vašem kině. V Berlíně se nachází nenápadné kino Metropol (ne nepodobné stejnojmennému sálu v Olomouci), kde se můžete nechat rozpárat na kusy hordou krvežíznivých démonů, evidentně trestuhodně zanedbávajících ústní hygienu, a následně se proměnit v neméně krvelačnou zombii. To vše v poctivém italském gore stylu, pod produkční záštitou Daria Argenta a v režii Lamberta Bavy, který, soudě podle nechutnosti a drastičnosti snímku již tušil, že bude jednou s Kateřinou Brožovou a Simonou Chytrovou natáčet Princeznu Fantaghiro. Démoni se stali klasikou italského gore hororu osmdesátých let a věhlas si vydobyli i u nás už v předrevoluční době jako jeden z šeptandou hutně obestřených videopirátských hitů. Na rozdíl od většiny italských hororů, které mívají pomalejší tempo a tajuplnou atmosféru, jsou Démoni přímočarý osmdesátkový gore fest se spoustou akce, klasických splatter efektů a chytlavou syntetizátorovou hudbou Claudia Simonettiho vyšperkovanou dobovými rockovými hity od ikon jako Billy Idol, Saxon nebo Mötley Crüe. Věrni heslu doktora Frank-N-Furtera „Don’t dream it – be it!“ vracíme Démony z ohraných videopásek tam, kam patří, totiž do ztemnělého kina, odkud není tak snadné odskočit si na záchod jako doma od televize – zvlášť, když dveře sálu jsou zamčené a zvenčí se ozývají zlověstné zvuky nepříjemně připomínající heavy metalové riffy.
