Není mnoho spirituálních filmů, ve kterých bůh sám sebe vykuchá břitvou a z jeho ostatků vzešlá Matka Země se nechá oplodnit jeho semenem. Americký režisér E. Elias Merhige se nicméně rozhodl k duchovním výšinám stoupat právě přes hromádku vyvržených božích vnitřností a spermatu. Jeho „meditační snímek pro sadomasochisty“ bývá označovaný jako filmový Rorschachův test, protože byl celý natočen na černobílý 16 mm materiál s vysokým kontrastem a kromě úvodního textu a závěrečných titulků se obešel i bez dialogů a jakéhokoli doprovodného slova. Také jeho zvuková stopa sestává především z bzučení cikád a dalších pazvuků. Není ani jasné, zda sled syrově brutálních a odpudivých výjevů ze života božské rodinky odkazuje spíš ke křesťanskému či nějakému pohanskému náboženství, název každopádně evokuje mýty o stvoření světa, slovo „jednorozený“ navíc užívají i biblické zmínky o Ježíši jako o synu božím. Nejradikálnější snímek letošního Festivalu otrlého diváka tak lze označit za hermetickou, či možná ještě lépe ektoplazmatickou diváckou zkušenost, každopádně zážitek z jiného světa, který se obtížně postihuje slovy a který je nejlépe zakoušet ve ztemnělém kinosále. Merhigeho filmový debut okouzlil širokou škálu diváků od Susan Sontagové po Nicholase Cage, který režiséra přivedl k natočení jeho druhého snímku, hororové pocty filmovému Nosferatovi Ve stínu upíra.
