Věru nebývá zvykem, že by dramaturgové Otrlce při svých výpravách do kinematografického suterénu zalovili ve filmografii tvůrců, adorovaných milovníky artové produkce. V případě nového počinu autorky grafických románů, výtvarnice a filmové režisérky íránského původu Marjane Satrapi však nešlo odolat. Hrdinou žánrově obtížně uchopitelného díla je Jerry Hickfang, zaměstnanec továrny na vany ve fiktivním americkém zapadákově jménem Milton. A věřte, že to není žádný ztracený ráj. Až nepříjemně pozitivní mládenec v růžových montérkách se právě zakoukal do svůdné kolegyně z účtárny, něco v jeho očích však dává tušit, že nebudeme svědky tuctové love story. Hlasy představují ten typ filmu, který si užijete tím více, čím méně o něm předem víte. Snad tedy postačí decentně naznačit, že za obsah Jerryho ledničky by se nemusel stydět ani samotný Jeffrey Dahmer a že zásady úklidu domácnosti zřejmě odkoukal z nějakého dokumentu o dalším povedeném domácím kutilovi Edovi Geinovi. Střídání jednotlivých žánrových poloh je stejně nevyzpytatelné, jako poryvy v Jerryho rozklížené mysli, jejíž hnutí umí jako jediný realisticky popsat cynický mluvící kocour. Režisérka suverénně kočíruje splašeného koně po tenké hraně kýče a nabírá jak z rezervoáru rozzářených konejšivých snů, tak z jímky surových vpádů syrové reality. Divácký zážitek stejnou měrou evokuje nešťastnou May (2002) Luckyho McKeeho i nelítostně věcného protagonistu McNaughtonova Henry: portrét sériového vraha (1986). Ze spřízněné pařížské přehlídky l'Etrange Festival si film odnesl hlavní cenu a cenu diváků.
