Když občas někdo sestaví nějaký seznam nejodpornějších, nejextrémnějších a nejvíc šokujících filmů, zpravidla do něj nezapomene zahrnout některou část trilogie August Underground režiséra Freda Vogela. Zejména pro první díl tohoto cyklu platí, že není mnoho filmů, které by se mu podobaly. Pittsburský hororový fanoušek, který na přelomu tisíciletí krátce učil na kurzech speciálních efektů Toma Saviniho, si jednoho dne řekl, že natočí film, který bude „nedospělý, špinavý, odpudivý a samozřejmě realistický.“ Vzal partu kámošů a na formát MiniDV natočil amatérský kousek, který pojmenoval Srpnový underground, protože „je to undergroundový film a natáčel se v srpnu.“ Vogel se inspiroval klasikou Henry: Portrét sériového vraha, ale ve svém díle se rozhodl ztvárnit postavy zabijáků ještě realističtěji. A tuhle ideu dovedl do naprostého extrému. Vraždící hrdinové jeho filmu jsou jednoduše stupidní, omezení chuligáni, za jejichž brutálními ataky není žádný hlubší plán, natož pak nějaká psychopaticky geniální myšlenka, ale jen primitivní záliba v týrání bezmocných. Pro žádný jiný film se označení „torture porn“ nehodí více než pro Vogelův debut. Stejně jako sex v pornu, ani mučení v Srpnovém undergroundu nepotřebuje žádné zvláštní důvody k tomu, aby se dělo. Týrání nahé dívky a návštěva rockového koncertu jsou tu podané jako poněkud rutinní zábava, kterou obézní a hloupí protagonisté tráví svůj volný čas.
Projekci bude předcházet veselá a výpravná show v podání ansámblu spojeného s tetovacím a piercingovým studiem Hell.
