„Na začátku nebylo slovo, ale strom,“ říká Luděk Munzar v úvodu prvního dílu televizního pořadu Paměť stromů, který se příznačně jmenuje Stromy se na nás dívají. Skoro to vypadá, jako by Munzar mluvil o novém irském hororu Corina Hardyho, ve kterém, stejně jako v titulní písničce Bedřicha Ludvíka, „tam v korunách se člověk a strom potkají.“ V Hardyho filmu se stromy stanou osudnými rodině biologa, který zkoumá ekosystém jednoho irského lesa, a zjistí, že v jeho útrobách se nachází něco mnohem děsivějšího, než jsou muchomůrky a kůrovec. Nadpřirození zloději dětí z irských lidových legend se skamarádili s parazitickou houbou, jejíž spóry proměňují živé bytosti od mravenců po člověka v poněkud krvelačnější verze středozemských entů, a podnikají loupežné výpravy do domácností obyvatel blízké vesnice. A nejoblíbenější kořistí těchto hrozivých mytologických Rumcajsů jsou novorozeňata.
Film Hvozd si loni získal zaslouženou pozornost hororových kritiků i diváků coby vymazlená „creature feature“ stavící na starých dobrých animatronických monster efektech, které dokázala spojit s lezavě ponurou atmosférou nočních hvozdů a hrůzně morbidním duchem irských mýtů. Výsledná kombinace přirovnávaná k Raimiho Smrtelnému zlu tak přináší přízračnou audiovizuální jízdu, kterou je nejlépe si vychutnat se smrkovou větvičkou za kloboukem a irskou whiskey v ruce na velkém plátně kina Aero. Tuhle besídku v rašeliništi byste si zkrátka rozhodně neměli nechat ujít.
