Vrata do podsvětí

Dětský svět, to není jen skotačení po rozkvetlých loukách a zvídavé hry na doktora ve křovíčku. Jsou to také úzkosti z toho, jestli jáma na zahradě není náhodou skrytá brána do pekel, jestli ve stěně domu není náhodou zazděná mrtvola jednoho z dělníků, kteří dům stavěli, nebo jestli se pokojíkem po nocích nepotulují hordy titěrných démonů. Malému Glenovi a jeho kamarádovi Terrymu se jejich noční můry splní jedné noci, kdy Glenovi rodiče jsou zrovna z domu a na jejich zahradě se otevře brána do podsvětí, nepříjemně připomínající popisky z bookletu Terryho oblíbeného heavymetalového alba.
Filmaři osmdesátých let dávali dětským strachům nezřídka průchod v hororových filmech o dětech, ale ne vždy nutně pro děti určených. Na rozdíl třeba od Spielbergem produkovaného Poltergeista v sobě Vrata do podsvětí mají víc béčkové živelnosti, ale i nijak nezastírané nepůvodnosti. Film, který se inspiroval osmdesátkovými gorefesty jako Smrtelné zlo nebo Noc démonů (které dětem rozhodně určené nebyly), má v sobě i ozvuky H. P. Lovecrafta, ovšem s kouzelnou přímočarostí filtrované přes heavymetalovou módu. Vedle toho jde o velkou přehlídku rukodělných efektů, která se odvolává až na klasická monstra Raye Harryhausena oživená stop motion animací a kterou dodnes mnoho milovníků filmových triků považuje za jeden z klíčových filmů své éry. Pokud chcete vidět, s čím si (mimo jiné) hrají tvůrci televizního seriálu Stranger Things, doporučujeme vám tato vrata otevřít.