Špína z ulice

Více než šedesát let staré laciné víno se dostane mezi bezdomovce a nadělá v jejich žaludcích pěknou paseku. Lépe řečeno, nadělá pěknou paseku z nich. První nebohý strávník se v křečích postupně rozteče na záchodové míse a další oběti ho bryskně následují. Psychopatický vietnamský veterán Bronson se mezitím prohlašuje za samozvaného krále místního smeťáku a zahajuje zde vládu teroru. Partička somráků nedaleko hraje házenou s utrženým penisem svého méně šťastného kolegy. Život na ulici v New Yorku není zkrátka žádný med. Tedy alespoň v horečnaté fantazii tvůrců osmdesátkového body hororu Špína z ulice. Jejich dílko je poctivě žluklá a zahumusená otrlá balada z hadrů, ve které je každé klišé o bezdomovcích nestoudně přefouknuto do groteskních rozměrů. „Napsal jsem to tak, abych demokraticky urazil každou komunitu na světě,“ popisuje svůj umělecký záměr scenárista a producent Roy Frumkes. Exploatační kabaret hnusu, černého humoru a sociálního pekla režíroval J. Michael Muro, který se později uchytil jako kameraman v Hollywoodu, kde svůj hledáček přesunul od špinavých skládek ke slušnějším, ale také nudnějším výjevům ve filmech jako Tanec s vlky nebo Crash. Coby technik na této produkci získával rovněž ostruhy pozdější blockbusterový režisér Bryan Singer. Abyste plně zapadli do nálady Špíny z ulice, doporučujeme se několik dní před projekcí nemýt a neměnit si oblečení. Po skončení filmu totiž dost možná dostanete touhu se pořádně osprchovat.