Bubák Bubby

Bubák Bubby je film, ze kterého si budete pamatovat hlavně jednotlivé scény, a to hodně dlouho. Neprolévají se v něm hektolitry krve, nevyhřezávají tam tuny vnitřností, dokonce ani o nepěkně vykulené bělmo tam divák očkem nezavadí, a přesto bývá nejčastěji označován slovy „divný“, „nepříjemný“ a „odporný“. Jedním dechem můžeme ovšem dodat přízviska „něžný“, „křehký“ a „dojemný“. Cesta podivína Bubbyho ze zatuchlého sklepního vězení k hvězdným výšinám nám totiž nabízí možnost vcítit se do vlastních reakcí na jinakost, když Bubby ve filmu rozehrává partii se společností coby svým sokem i spoluhráčem. Snímek zapadá i do letošního tématu „zvířena“, a to nejen kvůli Bubbyho lásce ke kočkám a švábům, ale hlavně proto, že Bubby sám je takřka němou tváří, kterou okolí formuje a hněte v pomyslné potravinové fólii do tragikomického tvaru.
Film, z něhož se časem stalo kultovní dílo otrlců z celého světa, vychází z krátkého filmu Zpovědník utěšitel (1989) o vrahovi, který možná tak úplně vrahem nebyl. Australský režisér Rolf de Heer v něm našel nejen inspiraci, ale hlavně herce Nicholase Hopea. Ten Bubbymu propůjčil svou tvář a další části své fyziognomie, a jeho neuhlazená verze Normana Batese nekompromisně ovládá filmové plátno od začátku do konce.
Fun fact: Po uvedení Bubáka Bubbyho prý proběhlo několik svateb, na kterých si nevěsty nesly k oltáři namísto kytice kočičku zabalenou do potravinové fólie. Není to nic hezkého, ale ve světě podle Bubbyho není pro hezké věci příliš prostor.