V chřtánu šílenství

„Skutečnost už není, co bývala.“ Tahle věta zazní v jedné scéně klasického devadesátkového hororu Johna Carpentera V chřtánu šílenství a klidně by mohla být jeho mottem. Tím, co tu narušuje soudržnost světa, jsou bestsellery hororového romanopisce Suttera Canea, které některým čtenářům způsobují notné psychické potíže. Po zmizelém spisovateli začne pátrat vyšetřovatel pojišťovacích podvodů John Trent, aniž by tušil, že se ocitne v samotném chřtánu šílenství, odkud přichází děsivé, monstrózní zlo ohrožující celou lidskou civilizaci. Snímek je závěrem Carpenterovy volné „apokalyptické trilogie“, do níž se počítají ještě filmy Věc a Vládce temnot. A je to završení vskutku mimořádné. Carpenterův obraz postupně se rozpadající reality je poctou dvěma mistrům literární hrůzy dvacátého století, H. P. Lovecraftovi (název je variací na Lovecraftovu novelu V horách šílenství) a Stephenu Kingovi (Cane zasazuje své knihy do městečka Hobb‘s End, které odkazuje ke Kingovu fiktivnímu městu Castle Rock). Halucinační, matoucí vyprávěcí struktura filmu, jež si nezadá s nejdivočejšími lynchovskými mindfucky, dodnes dráždí řadu diváků, kteří film odmítají jako nesrozumitelný blábol. Minimálně stejný počet fanoušků tento fantasmagorický hororový klenot naopak řadí mezi vůbec nejlepší Carpenterova díla.