Rudá Sonja

Když v roce 1981 přišel do kin Barbar Conan, hollywoodští šejdíři zavětřili, že doposud nevytěžený žánr hrdinské fantasy může být novou dojnou krávou béčkových produkcí. Během nadcházejících čtyř let spatřilo světlo světa jedno přímé pokračování, několik kopírek i hrstka divných žánrových hybridů, než se osvalení barbaři šupem odporoučeli na smetiště filmových dějin. Příznačně Arnold Schwarzenegger, jemuž Conan vydláždil cestu k hvězdnému statusu, stál nejen u zrodu žánru, ale také u jeho předsmrtných záchvěvů. Rudá Sonja měla filmovou fantasy v posledním tažení resuscitovat coby další figura z pera mistra žánru Roberta E. Howarda, ale namísto toho se stala hřebíčkem do rakve. Arnold se zde s Brigitte Nielsen předhánějí, kdo na své tváři vykouzlí divočejší grimasu či kdo z nich má vydutější dekolt. Ve vedlejších rolích zazářili kaskadérka Sandahl Bergman a Paul L. Smith, alias Bud Spencer pro chudé ze série Šimon a Matouš, i když tentokrát nemá vousy. K tomu tu máme kupu velkolepě oldschool filmových efektů i absurdně blouznivých kostýmů spíchnutých z harampádí v zapadlých koutech italských studií. To vše přivádí k životu feministickou variaci Pána prstenů, kde se nesourodé společenstvo vydává zničit zelený sopel, který když se nechá na sluníčku, tak do třinácti dnů zničí svět. Jelikož nová, důstojnější verze emancipační fantasy kvůli bohémským rapsodiím Bryana Singera jen tak nevznikne, rozhodli jsme se předložit divákům naší verzi, jak pro nové milénium aktualizovat potenciál tohoto nechvalně známého milníku kinematografie. Metažánrového remixu se zhostí verbální divoženky Samantha Bifidus a Jíra Fostrá.