Šmírák v podkroví

Sousloví Edogawa Ranpo v původním názvu tohoto snímku slibuje vyšinutou a perverzní podívanou, zatímco jméno režiséra současně předznamenává vytříbenou erotiku. Pod pseudonymem, který je variací na japonskou výslovnost „Edgar Allan Poe“ a ve znakovém zápisu doslovně znamená „Chaos procházející se u řeky Edo“, publikoval svá díla jeden z ustanovujících autorů japonské fantastiky Taró Hirai. Vedle detektivních románů, které v Japonsku patří do povinné školní četby, napsal také řadu hororově laděných děl, která oplývají morbiditou, groteskností a perverzemi všeho druhu. Edogawa Ranpo náleží k uměleckému směru ero guro nansensu (erotický groteskní nonsens), jenž představuje japonský ekvivalent k evropské avantgardě 20. let minulého století a zaměřuje se na dekadentní zobrazování světa jako chaotického i absurdního prostoru a člověka coby bytosti zmítané temnými vášněmi. Scénář adaptující motivy ze dvou ranpoových románů si vzal do parády režisér Noboru Tanaka. Většina jeho filmografie, včetně Šmíráka v podkroví, sice spadá pod erotický label Romanporuno studia Nikkatsu, ale kritika ho bez předsudků velebila za jeho vytříbené obrazové kompozice a delikátní budování rajcovní atmosféry. Tanaka svou stylizací dodal ranpoovskému světu pokřivených tužeb a sadistické erotiky auru nadreálné příznačnosti. Jeho voyeuristické nahlédnutí za zdi činžovního domu v období Taišó (1912 – 1925) odhaluje groteskní fetiše místních nájemců a roztáčí spirálu slasti, která vede až k oproštění se od veškerých zábran a morálky.