Maniak

Mateřská láska nám dává křídla, její nedostatek nás pak může i celoživotně poznamenat a srážet k zemi. Nechtějme proto raději ani vědět, co všechno dělala milovaná maminka Frankovi, tragickému antihrdinovi proslulého osmdesátkového krváku Maniak. Film režiséra Williama Lustiga bývá označován jako psychologický slasher, mnohem spíše se však jedná o mrazivou a krajně zneklidňující klinickou studii vyšinuté mysli sériového vraha žen, jenž svými skutky terorizuje celý New York. Lustig, který se do té doby věnoval pod pseudonymem Billy Bagg natáčení laciných pornografických snímků, se do svého prvního seriózního projektu vrhnul s veškerou vervou začínajícího tvůrce, toužícího předvést své schopnosti. Spřízněnou duši nalezl v Joeovi Spinellovi, herci malých rolí ve velkých filmech (Kmotr, Taxikář, Rocky), jenž kromě až děsivě autentického výkonu v titulní roli přispěl také coby autor námětu a jeden z producentů. Tvůrčí triumvirát završuje legenda oboru Tom Savini, jehož poctivě rukodělné gore efekty dodávají Frankovým brutálním mordům ten správný krvavý šmak. Ne, Maniak opravdu není dílo, při jehož sledování se máte v kině cítit dobře. Svou nekompromisností se vám ale zadere pod kůži a Spinellova vnitřně zmučeného zabijáka dlouho nedostanete z hlavy. Stejně tak jako dobový New York, vystupující v syrových obrazech coby odcizený, nepřátelský organismus, z jehož sevření není úniku. Slovutný filmový kritik Gene Siskel z promítání filmu znechuceně odešel po necelé půl hodině, my oproti tomu doufáme, že se s otrleckým gustem vyrácháte v jeho špíně a vytrváte až do velkolepého horečnatého finále.