Škrtič proti Škrtiči

Jako kdyby Hitchcock dle Edwardsova scénáře natočil v Jugoslávii grotesku o sériovém vrahovi. Tak by se v nepravděpodobné zkratce dal popsat vyšinutý horor Škrtič proti Škrtiči, ačkoli biják samotný je mnohem maniakálnější. A jelikož je to svým zvrhlým způsobem také romance jako prase, věnujeme speciální projekci všem našim maminkám, manželkám či milenkám, neb promítáním tohoto raritního skvostu uctíme svátek MDŽ. Pozvěte svou milovanou na originální retro rande!

Škrtič proti Škrtiči natočil doyen jugoslávské kinematografie, režisér a výtvarník Slobodan Šijan. Nezařaditelný solitér, jehož vychýlená díla se vzpěčovala zavedeným filmařským normám i regulím socialistického režimu. Činil tak prostřednictvím morbidního humoru, svérázné estetiky a především neutuchající imaginace. Škrtič proti Škrtiči to jako samozvaná „veselohra hrůzy“ splňuje do posledního dechu. Šijanův odvrácený – a neméně zvrácený – portrét mateřství vedle sebe staví Šmouly, zardoušené nahotinky i krémové řezy, aniž by přitom působil jako filmový škvár. Pro pamětníky pak temnosvitný horor znamená lahůdkovou časovou konzervu; výkladní skříň tržního socialismu tu nabízí fetišistickou přehlídku artiklů, z nichž řada byla v ČSSR zapovězena. Západní komiksy, žánrový film či postpunkové subkultury nevyjímaje. Jednu z hlavních postav ostatně ztvárnila new wave ikona Srđan Šaper, který se postaral i o pronikavý hudební doprovod, v čele se šlágrem Bejbi, bejbi.