Špitál plný breberek

Nařízená nemocniční karanténa je to poslední, co matku breberku ve sklepní laboratoři trápí. Diváky naopak potrápí dadaistická zhůvěřilost živého dabingu v hlasovém podání tria Bifidus – Fostrá – Vokurka.

V rámci Mezinárodního dne žen se letos zaměříme na jednu hmyzí samičku, která se rozhodla oplodnit celý širý svět. Tedy, nezaměříme se na ni jenom my, zaměří se na ni hlavně zdravotní personál jisté nemocnice, v jejímž suterénu, kde sídlí laserová výzkumná laboratoř, se samička uhnízdila. Zaměří se na ni také detektiv, který sem čirou náhodou přivezl svého postřeleného parťáka, pak i zanícený entomolog, který má konečně po letech mezi nudnou havětí možnost přičichnout k pořádnému exempláři, potom Ústav národního zdraví, který na špitál uvrhne karanténu IV. stupně, a nakonec přijde i americká armáda, která obklíčí zdravotnické zařízení a střílí po všem, co se pohne.

Kanadský režisér William Fruet, který má na kontě klenoty jako Strážce podsvětí (Spasms) nebo Trapped, se v případě Špitálu plného breberek nechal po vzoru mnohých dalších brakových umělců inspirovat zejména hororovou hmyzí klasikou 50. let, kterou patřičně zbastlil. Ovšem i aluzivně nepříliš kompetentní divák si povšimne podobnosti s další zprofanovanou předlohou, klasickým Vetřelcem. Každopádně Fruetovy nízkorozpočtové hokuspokusy plus zoufalá amatérština hereckého ansámblu shazují celkový dojem rovnou do sklepa ke zmutované kudlance či co to tam řádí. Dlužno podotknout, že Špitál plný breberek se hemží kromě rádoby seriózních postav i panoptikem žertovných diblíků, a celý ten galimatyáš příběhových linií je, přiznejme si, přesně to, co mají otrlí mazlíčci rádi. Když navíc dění v zakaranténované nemocnici okoření svým sofistikovaným přednesem dabérské trio Bifidus – Fostrá – Vokurka, doporučujeme dobrovolnou hospitalizaci v sále kina Aero. Jestli k vám někdo přijde s reversem, žeňte ho svinským krokem!