Krvavá jáma hrůzy

Italsko-americká koprodukce z poloviny šedesátých let představuje unikátní pokus o provázání estetiky beach party bijáků i euro-hororových krváků s žánrem gotických hororů. Tudíž se tento přepálený kříženeček pyšní rozjařilými dívkami v bikinách, které se ale tentokrát pod dohledem vyžilých playboyů nenakrucují na sluncem zalité pláži, nýbrž pózují v makabrózních vinětách mezi zdmi starodávného hradu. Ten předpisově oplývá všemožnými šmírovacími aparáty či smrtícími nástrahami. Pochopitelně nemůže chybět ani prostorná mučírna, kde úřaduje vyšinutý mastodont posedlý duchem středověkého kata a průkopníka hnutí NoFap. Toho s campovou vervou ztvárnil vysloužilý kulturista Mickey Hargitay, který po rozvodu se svou hvězdnou manželkou Jayne Mansfield začal větřit konec kariéry, takže se do role pustil s all-in zběsilostí, z níž by i Vincentu Priceovi oči přecházely.

Nesmutněte tedy nad tím, že v letošním programu absentuje El Santo (protože jeho český verbální sparing partner Pan Akurát si dává sabatikl) a přijďte si vychutnat plnohodnotnou náhradu s jiným maskovaným pořezem v neméně hurónsky zábavné persifláži brakových žánrů. Pestrobarevný naivní úlet Krvavá jáma hrůzy nabízí vrchovaté množství elsantovských kvalit – od nezáměrně legračních hereckých krací, praštěných peripetií a komiksově fantasmagorických elementů až po dlooouhé záběry pseudo-napětí či křiklavě kýčovitou hudbu. A dojde i na nějaké ty bitky. Bonusem budiž spousta záběrů spoře oděných dívčích těl, které červenými temperami pomatlával slovutný Carlo Rambaldi, budoucí oscarový mistr speciálních efektů na hitovkách jako Vetřelec či E.T. – Mimozemšťan.