Nebyl to jen Ed Wood, kdo v padesátých letech psal dějiny nejhorších filmů všech dob. Režisér Phil Tucker sice nenatáčel své snímky v ženských šatech, zato se o něm traduje, že se kvůli neúspěchu svého opusu magnum, fušerské klasiky Robot-monstrum, neúspěšně pokusil o sebevraždu. Snímek natočený údajně za pouhé čtyři dny s rozpočtem 16 tisíc dolarů, se dnes již neodmyslitelně zapsal hluboko do těch nejaromatičtějších análů filmového braku. Najdeme ho v každém jen trochu slušném žebříčku „nejhorších filmů všech dob“, přičemž mnoho autorů je dokonce toho názoru, že je snad ještě legračnější než Woodova klasika Plán 9 z vnějšího vesmíru. Zatímco filmy Eda Wooda jsou především okázale packalské ve svém zpracování, Robot-monstrum zase vítězí co do absurdity příběhu a grotesknosti dialogů. Příběh pojednává o mimozemském agresorovi s vizáží gorily s potapěčskou helmou na hlavě, který pomocí „kalcinátorových paprsků smrti“ vyhladí celou lidskou rasu s výjimkou jediné americké rodiny, jež je proti vražedné zbrani imunní díky speciálnímu léku zabírajícímu na všechny existující choroby. Robotické monstrum ze svého velína vybaveného obřím bublifukem pátrá po přeživších, netuše, že jeho chladně racionální mysl čeká těžká zkouška v podobě prvního intergalaktického případu neopětované lásky. Milostné rozpaky vraždícího mimozemšťana navíc na projekci procítěně zprostředkuje tlumočnice Samantha Bifidus.
