Festival otrlého diváka

Takový byl Festival otrlého diváka 2018

Úvodní slovo

Kdo by neměl rád zvířátka, že? Jsou přece tak roztomilá a fascinující, obzvláště když k jejich výjevům zní medové tóny hlasu Davida Attenborougha. Z bezpečného odstupu garantovaného obrazovkami televizí, počítačů, tabletů a všemožných dalších zařízení přitom jen stvrzujeme fakt, že celý lidský pokrok v zásadě lze shrnout jako obrňování se před ohrožením ze strany přírody. V dřívějších dobách právě zvířena zpřítomňovala nelítostnost a nehostinnost vnějšího světa vůči člověku. Dokonce lze říci, že každý jeden druh z nezměrně široké živočišné říše zosobňuje potenciální způsob likvidace člověka. Nemusí při tom jít jen o obvyklé podezřelé mezi zvířecími zabijáky v čele s jedovatými hady, velkými dravci nebo hrochy. Historicky největší kill count mají naopak ty nejmenší jako pavouci, moskyti či mouchy tse tse. Není proto divu, že vedle neprobádaného vesmíru a temnoty lidských srdcí představují zvířata jeden z nejčastějších motivů hororů. Pokud se ale nyní bojíte, že po absolvování zvířecího ročníku Festivalu otrlého diváka nebudete moct už nikdy jít do zoo či si jen tak brouzdat po webech jako Cute Overload, aniž by se vám evokovaly traumatizující divácké zážitky nabité sledováním řetězce filmů o zvířecích atacích, tak nás trochu podceňujete. Otrlec si neklade za cíl publikum za každou cenu děsit, znechucovat či psychicky deptat, a to nejen proto, že v posledních letech v těchto ohledech hraje prim naše žitá realita. Naopak se snažíme skrze nezvedené výtvory z okrajů kinematografie našim divákům otevírat obzory a zprostředkovávat unikátní zážitky. Tudíž i naše exkurze do živočišné říše budou o poznání méně přímočaré a naopak více vyšinuté, nesoudné, absurdní, zábavné i uhrančivé. Uvidíte mravence podmaňující si lidstvo, dravé ptactvo trhající bránice, mimozemské kočky bojující s hleny, pozemské kočky zápasící s celofánem, papírové korýše podmaňující si božské bytosti, velké kozy hájící spravedlnost, bobry lačnící po ptácích a mnohé další pozoruhodné výjevy z otrlých zákoutí planety Země. Tak si to pojďme znovu, již počtrnácté společně užít, než nás ty všemožné bestie kolem nás udolají.

Bilance

Od 27. února do 4. března 2018 ve již počtrnácté konal festival ve svém věrném pražském kině Aero a obsahoval šestnáct projekcí. Zastřešující téma ročníku, zvířátka, zavdalo k projekci nedoceněného pokladu Fáze IV, a to navíc s bonusem původního závěru zamýšleného režisérem Saulem Bassem, ale také hongkongské šílenosti Wiselyho stará kočka. Chybět nemohla ani legendární nesoudná patlanice Ptákodemie, kterou otrlý tým proměnil v interaktivní projekci, kde mimo jiné bylo publikum vyzbrojeno ramínky, aby se mohlo bránit před nalétajícími dravci. V souladu s ekologickým poselstvím tohoto snímku pak celý festival zakončil striktně vegetariánský raut. Tematicky také za maskota festivalu El Santa tentokrát zaskočila jeho krajanka Netopýří žena. Mezi vrcholy festivalu náležela bizarní zdravice v polštině od režiséra Bubáka Bubbyho, ale také velkolepá projekce Běžícího muže, na které tekla Cadre Cola proudem a vedle živých vstupů komentátorů do sluchátek došlo také na poločas ve studiu před plátnem. Ke slovu přišla nejen elektronická tužka, ale také český Horst Fuchs a Arnold Schwarzenegger v jedné osobě, Kamil Fila, který v teleshoppingovém okénku diváky nabádal ke konzumaci svého proteinového přípravku. Ještě větší sypač, než jsme doufali, se do programu promítl ještě nepřímo, a to poctou v dialogu v genderově vyváženém dabingu bijáku Velké kozy na Havaji, jehož uvedením festival splatil svůj dlouholetý dluh a konečně na plátně uvedl jeden z výtvorů mistra bimbo akčňáků, Andyho Sidarise. Otrlec také udělil audienci tvůrcům připravovaného dokumentu Králové videa o fenoménu českého pirátského VHS trhu a jednohlasého rychlodabingu, kterému festival vzdává hold každým rokem svými jedno- až vícehlasými simultánními dabingy. Obohacení živým mnohohlasým dabingem se letos dostalo praštěné khaki fantazii Válka podle Tromy.
O týden po hlavní části festivalu ještě výběr filmů zavítal v rámci regionálních ozvěn do kina Scala v Brně a následně ještě o měsíc nato do Bia Central v Hradci Králové. V obou případech diváky svou přítomností oblažila trojčlenná výprava organizátorů festivalu, kteří pro regionální diváky speciálně do trojhlasé podoby rozšířili živý dabing Velkých koz na Havaji.

Rok 2018 byl otrlými akcemi tak nabitý, až časté potkávání týmu hrozilo sklouznout v ponorkovou nemoc. Před samotným čtrnáctým ročníkem byl Otrlci věnován jeden den v rámci oslav 20 let kina Aero. A před podzimním speciálem se na prkna Aera po více jak dvouleté pauze vynucené narozením nového otrlce, vrátil také live shadowcast Rocky Horror Picture Show. Ještě před tím ale na přelomu května a června otrlý cirkus vyjel na zkušenou do světa, konkrétně na Transivania International Film Festival do rumunské Kluže. Tamní programový ředitel již o rok dříve pojal plán na svém festivalu každý rok dát prostor volného pole působnosti týmu organizátorů jiných festivalů, které sice co do velikosti jsou menší, ale svými aktivitami svobodnější a méně konvenční. Pro rok 2018 padla jeho volba, na základě doporučení Karla Ocha z karlovarského festivalu, pávě na Festival otrlého diváka. Sekce nazvaná Carte Blanche Shockproof Film Festival představila tamním divákům výběr aktivit otrlého týmu. Pět večerů v naší režii zahrnovalo interaktivní projekci Třaslavce, bizar-art Vojížděči vodpadků, trashovou úlitbu lokálnímu publiku v podobě rumunskými hvězdami obsazeného trusu Exodus do Šanghaje, ale také pokus o přenesení ikonických živých dabingů do mezinárodní podoby v podobě naší anglické variace české koprodukční sci-fi slátaniny Nexus. Poslední programový slot jsme věnovali výběru z české neprofesionální krátkometrážní tvorby, konkrétně se dostalo na námi oblíbené tituly Caballero Ape, Dobrota, Felch in Flat, Kyselý dech a Vaginator: Dawn of the Bitches.